V době neomezených informačních možností se velmi často stává, zejména v oblastech, které zas až tolik nemáme na/pro/studované, že nejsme schopni plně rozlišit, co je a co není pravda, případně co dalšího za informace ještě potřebuji anebo zda dané informace jsou skutečně určeny pro nás, ne pro někoho jiného.
Výživa není výjimkou. Objevují se zázračné diety, superpotraviny, různá doporučení, omezování některých druhů potravin. Drastické záběry z procesu získávání/zpracování potravin. Případně informace, co všechno se může/nesmí do potravin dát.
Největším problémem je přebírání informaci z webů mimo Evropu – proč? Protože třeba USA má zcela jiná pravidla pro látky, které mohou být do potravin přidávány, má povoleny i jiné látky v rámci ošetřování rostlin, léků pro zvířata apod. A i doporučení vycházející z této strany oceánu jsou stavěná s ohledem na místní trh. Třeba takové „nejezte pečivo“. Byli jste někdo ve Státech? Jedl jste tam pečivo? Ani se nedivím, že ho doporučují nejíst – to totiž s naším klasickým pšenično-žitným (žitným) chlebem nemá vůbec, ale vůbec nic společného. Podobně je to s geneticky modifikovanými plodinami. Evropa úzkostně hlídá, aby GMO nebyly používány pro přímou spotřebu člověka, ale pouze pro technické účely – na rozdíl od USA máme v celé EU povinnost na obale uvádět od 0,9 % výše, pokud je použita geneticky modifikovaná surovina. Za celou dobu, co čtu etikety potravin (cca 300 etiket/měsíc) z běžné obchodní sítě, jsem se s tím nesetkala.
Dalším nešvarem je neustálé omílání „starých“ pravd. Některé postupy, ať už v živočišné, nebo v rostlinné výrobě, byly zcela změněny – hydrogenace tuků není za vysokých teplot a nižších tlaků, ale zcela obráceně; tím se docílilo výrazného snížení vzniku trans mastných kyselin, a přesto se lze setkat s tvrzením, že roztíratelné ztužené tuky (ty ve vaničkách) mají obsah trans mastných kyselin mezi 5–10 % – to bývalo. Kolem roku 2004 se začaly zcela měnit technologické postupy a dnes je obsah pod 0,5 % a ještě jsou fortifikovány (doplněny) vitaminy A, E, D, případně díky jiným poměrům použitých olejů obsahují relativně velké množství velmi prospěšných nenasycených omega-3 mastných kyselin (MK).
No a pak je to o tom, co si myslíme, že vlastně jíme/pijeme, jak moc je to prospěšné/problematické, jak výborným zdrojem nějaké živiny to je – a jak je tomu pak ve skutečnosti.
Omega 3 mastné kyseliny
U doplňků stravy je potřeba číst etikety, velmi často to nejsou čisté omega-3 MK, ale jsou spojeny s omega-6 MK, a to už pro nás kvůli zbytku běžné stravy není úplně optimální.
Mořské ryby jsou velmi dobrým zdrojem omega-3 MK. Jsou, ale v množství je dosti výrazný rozdíl podle toho, zda je ryba volně lovená, nebo farmovaná. Naštěstí to máme šanci zjistit, protože se to na obale uvádí, dokonce u lovených máme šanci zjistit i přímo oblast odlovu. Lněné vs. chia semínko. Lněné semínko, abychom se dostali k omega-3 MK, musíme rozrušit – na povrchu má celulózovou vrstvu, kterou neumíme trávit. Tedy je třeba je předem namočit nebo rozemlít. Chia semínka mají na povrchu „sliz“, který bez problémů strávíme – tedy je lze využít bez úprav. A toho, že byste se předávkovali, se bát nemusíte. Tedy pokud se neživíte pouze těmito semínky. Lžička do jogurtu nebo kaše je zcela bez problému.
Zelenina a ovoce už není, co bývalo :(
To je i není pravda. Ano, máme různě vyšlechtěné nové druhy, aby byly větší, hezčí, voňavější… Ale největší problém je, že se nedržíme sezónnosti. Což znamená, že ovoce/zelenina se musí podtrhnout (nenechá se plně dozrát), aby se po cestě nezkazila.
- Kupujte ovoce/zeleninu sezónní.
- Kupujte ovoce/zeleninu místní.
- Vzpomeňte si na naše běžné druhy (kapusta, zelí…) – zeleninou není jen mrkev, okurka, paprika, rajče…
- Nepotřebujeme „pickles“, máme naše „máčáky“ (kvašené, nikoli sterilizované okurky) a kvašené zelí.
- Uvědomte si, kolik dané zeleniny/ovoce sníte. 150 g zelí je porce přílohy, 139 g citrónové dužniny nikdo nesní – oboje nám dá denní dávku vitaminu C.
Pak je také potřeba, abychom se k zelenině a ovoci chovali tak, abychom získali co nejvíce živin. Tedy převažovat by měla syrová varianta. Pokud je vaříme/dusíme, pak co nejkratší dobu a použitou vodu také zužitkovat – jsou v ní vitaminy ve vodě rozpustné. To platí zejména u mražené zeleniny (ovoce) – nerozmrazujte předem, zmražené dejte do hrnce (na pánev). A v neposlední řadě i brambory jsou velmi dobrým zdrojem vitaminu C, ale vařte je:
- ve slupce,
- v předem ohřáté již vroucí vodě.
Tak by se dalo pokračovat v každé potravinářské komoditě. Takže co při nákupu a vaření? Uvědomte si, co z dané potraviny vlastně máte získat. Chci-li vitaminy, tak je nebudu primárně získávat z oleje (v kterém je např. deklarováno, že tam je vit. E), ale zrovna vit. E raději z obilovin nebo ořechů. Nebo čeho je v dané potravině nejvíce a z čeho vlastně byla vyrobena. Takže takový „Fresh“ je najednou kalorickou bombou s vysokou koncentrací sacharidů (jednoduchých cukrů), aniž bychom tam přidali jakýkoli cukr navíc. Protože vypít 300 ml nápoje není problém, ale zkuste sníst 1 jablko, 3 pomeranče a třeba ještě mrkev nebo banán najednou – což jsou přesně ty ingredience, z kterých to bylo vyrobeno.
Takže nakupujte/vařte z čerstvých, sezónních, základních (bez příchutí, složitého předchozího opracování potravinářským průmyslem) a ideálně místních potravin.
Co bude nebo nebude v obchodní síti, nenařídí stát, ale velmi ovlivníme my tím co (ne)budeme nakupovat.
Ing. Hana Střítecká, Ph.D. – ferpotravina.cz
