Nemá-li člověk žádné dítě a pak najednou dítě má, projde životní změnou vskutku zásadní, těžko přenositelnou a opravdu přelomovou. Představit si to lze těžko a skutečnost bývá odlišná od našich představ. A přesto. Jako matka, učitelka jógy, védské meditace a dula mohu říci, že některé přípravné kroky mají velký smysl.

Ověřila jsem si to nejprve u svých klientů, po narození syna sama na sobě. Ale popořadě. Když pečujeme o malé dítě, je na nás kladen nejeden velký nárok. Jedním z nich je fakt, že péče je nepřetržitá. I lidé zvyklí hodně pracovat neměli většinou zkušenost, co to obnáší být k dispozici 24 hodin denně od pondělí do neděle. A to my, rodiče jsme. Když nás někdo vystřídá, je to velmi osvěžující, ale málokdy máme pauzu několik dnů, většinou si můžeme dopřát hodiny či minuty. Ó jak se s narozením dítěte změní pojem o čase! Dvacet minut pro sebe je najednou velký dar. Dítě přirozeně poutá naši pozornost k sobě samému, a to ve dne v noci. Na to my dospělí ale nejsme už stavění. Novorozenec se rodí bez 24hodinového (cirkadiánního) rytmu. Rytmus dne a noci se začíná utvářet kolem roku věku a pevně dosedá až kolem čtvrtého roku věku. Miminko se právem dožaduje péče ve 3 hodiny odpoledne i ve 3 hodiny ráno, kdy by rodič nejraději tvrdě spal. Vytržení z rytmu přirozeného pro dospělý organismus zvládá každý jinak, někdo snáz, někdo jej nese těžce.

Photo by Guillaume de Germain on Unsplash

Nepřerušovaného spánku se někdy nedostává mnoho měsíců v kuse. Spánek je přitom naprosto klíčový pro naši regeneraci fyzickou, správné fungování paměti a REM fáze spánku pro velmi zásadní kalibraci našich emocí. Pokud spánku není dost nebo není kvalitní a nedostatek trvá delší dobu, ubývá sil fyzických i psychických, emoce jsou rozkolísané, paměť slábne. Úkony, které jsme před narozením dětí brali naprosto samozřejmě, se na čas stávají nedozírným luxusem. Umýt si vlasy, vysprchovat se déle než minutu, v klidu se najíst, vyřídit hovor s úřadem, dát si kávu a přečíst si u toho dva články.

Většina rodičů zvládá toto náročné období lépe, pokud už před narozením dítěte měli ve svém životě nějaký „zdroj“, např. způsob odpočinku, hobby či aktivitu, který nás dovede vrátit k sobě samému, dodat trochu nadhledu a sil. Někdo i přes únavu potřebuje pohyb, sport či procházku se psem. Jiného dobije možnost hezky se obléknout (rozuměj sundat poblinkané tričko a tepláky od rozmixované mrkvičky) a strávit hodinu s kamarádkou v kavárně. Někteří si nejlépe odpočinou o samotě (bez dítěte!) doma s knihou a šálkem čaje.

Na časově náročné koníčky většinou ale čas není, a tak se hodí nějaký nástroj praktický, flexibilní, efektivní a rychlý. Z mé osobní i profesní zkušenosti dělá hotové zázraky meditace. Matky novorozenců mohou např. při védské meditaci kojit, a přínos tak přechází na oba. Ztišený nervový systém matky obohacuje mateřské mléko o blahodárné látky a klid se přenáší i na miminko.

K meditaci můžeme usednout i na procházce s kočárkem v parku, když se batole dívá na krtečka nebo po vyčerpávajícím dni s puberťákem těsně před spaním. Dvacet minut meditace dodá tělu velmi hlubokou relaxaci a odpočinek, který umožní regeneraci a obnovu sil. Mysl má během meditace čas chvíli jen tak plout a uvolnit se a emoce prostor se vyrovnat.

P. S.: Pro matky dětí „nespavců“ je meditace doslova záchranným kruhem. Unikátní příležitost, jak dočerpat za krátký čas hodně sil. Vím, o čem píši. Neupozaďujte se.

Photo by ketan rajput on Unsplash


Sám sobě dítětem

A jsme u dalšího zlomového bodu. Děti z nás totiž chtě nechtě vytáhnou všechny „kostlivce ve skříni“. Témata z našeho dětství přijdou s vlastními dětmi na přetřes. Člověk se často diví, co všechno se tam ukrývá. Nemáme-li za sebou práci sami na sobě, přepneme v obtížných chvílích nejspíš na autopilota a příběh rodu pokračuje dál. To, co jsme nechtěli opakovat po rodičích, je najednou tady a nestačíme se divit, jak sami vyslovujeme, co jsme byli zvyklí jako děti slýchat. Máme-li zkušenost s vlastním příběhem, dostihne nás to patrně také, ale máme šanci si toho všimnout a možná i něco málo udělat jinak. A to není málo!

Další velkou, troufám si říct až past, vidím v dnešní době sociálních sítí v tendenci srovnávat. Srovnávat nejen sebe jako rodiče, ale i děti. Tak jako je naprosto jedinečné každé těhotenství i příchod miminka na svět, což mohu potvrdit z praxe duly, je zcela unikátní také každé dítě a jeho vývoj. Některé dítě v roce a půl hovoří ve větách, ale pleny má ještě ve třech letech. Jiné je ve dvou letech bez plínek a říká „brm, brm“. A tak je to v pořádku! Děti základní dovednosti časem doženou a je přirozené, že každý jsme dobrý v něčem jiném. Děti taktéž. Jedno bude nadané řečí, další motoricky, jiné disciplínou, další fantazií.

A humor!

Přátelé, nezapomínejme se sami sobě zasmát! Když už nevíme kudy kam, neberme se jako rodiče tak vážně. Pokud svým dětem neubližujeme, svět se z našich ujetých nervů nezboří. Děti to nejen přežijí, ale také zvládnou, a pokud cítí, že je milujeme takové, jaké jsou, bude všechno v pořádku.

Co z toho tedy plyne na závěr?

Na rodičovství se dokonale předem připravit nelze. Můžeme ale již před příchodem potomků popracovat sami na sobě. Porozumět své historii, umět se o sebe postarat, naučit se doplňovat síly nějakou efektivní relaxační technikou. Ještě bez dětí se učme naslouchat svému vnitřnímu vedení, jako rodiče to oceníme dvojnásob. Návod na výchovu našeho dítěte nám totiž nikdo zvenku nedá.

Hodně sil a humoru!


Mgr. Tereza Böhmová – lektorka jógy, dula a učitelka védské meditace. Dlouholetá vášeň k józe ji zavedla do Austrálie, kde potkala Tima Mitchella, který ji naučil techniku védské meditace. Od roku 2015 sama tuto techniku dále předává / Bonus OZP